Kde chci bydlet - Nové byty a rodinné domy na prodej

ČR - Čísla mluví jasnou řečí – podíl energeticky pasivních staveb v loňské výstavbě činil méně než 1 %, naopak podíl staveb dokončených v nejhorší možné energetické třídě C činil více než 96 %. Podíl šetrných staveb na celkové výstavbě v České republice se tak dosud pohybuje na úrovni statistické chyby Přitom energeticky pasivní budovy spotřebují na vytápění 6× méně energie než ty „běžné“.

Pokud bychom energeticky pasivní stavbu přirovnali k autu se spotřebou 3 litrů benzínu na 100 km, potom běžná budova odpovídá autu s neuvěřitelnou spotřebou 18 litrů na 100 km. Běžná budova také samozřejmě i v mnoha dalších směrech mnohem více zatěžuje životní prostředí. Je zjevné, že české stavebnictví zaspalo.

Díky novému zákonu č. 406 se však stavaři pomalu vydávají na cestu vpřed. Architekt Michal Šourek (viz http://www.stavebni-forum.cz/...nosti-skodi/) se mýlí - šetrné budovy totiž nabízí mnohem více než „jen\" ekologickou šetrnost. Filozofická koncepce šetrných budov je mnohem robustnější a další dva její pilíře - šetrnost ve spotřebě a především šetrnost vůči člověku - řeší přímé potřeby uživatelů. Pro mnohé je jistě překvapivé, že je možné významně zvýšit životní úroveň lidí vytvořením zdravého a komfortního bydlení a současně ušetřit. To není pohádka, to umí právě šetrné budovy. Je trochu paradoxní, že právě ateliér Michala Šourka, oponenta a kritika „zeleného\" stavitelství, navrhl v tomto směru výjimečný projekt Park Hloubětín, který nedávno získal ocenění Český energetický a ekologický projekt roku.

Běžné budovy jsou nemocné

Zaznamenávám mnoho diskusí architektů o skutečných kvalitách budov. Bohužel jen zcela výjimečně je jejich tématem kvalita jejich vnitřního prostředí. Aktuální situace je přitom právě v tomto ohledu alarmující. Od roku 1984 Světová zdravotnická organizace a také řada našich zdravotníků upozorňují na zcela nedostatečnou intenzitu větrání v drtivé většině staveb a upozorňují na rostoucí počet „nemocných budov\" s nezdravým vnitřním prostředím. Tak například místo prodyšných dřevěných oken jsou dnes instalována těsná plastová okna - a z bytů se tak stávají plynové komory, kde řada parametrů významně překračuje hygienické limity. Na tuto situaci tvůrci norem a vyhlášek reagovali a od března 2011 platí, že každá nová obytná budova musí mít zajištěno trvalé větrání. Požadovanou kompletní výměnu vzduchu každé dvě hodiny může zajistit pouze větrací systém nebo dostatečně velké a účinné větrací otvory. Řada architektů na to však nedbá a dodnes navrhuje domy v rozporu s platnými normami - a kupodivu to nezajímá ani stavební úřady a budovy bez dostatečného větrání stále povolují!!!

Požadavky na architekty rostou

Požadavky na architekty rostou, systémy se stávají složitějšími a kromě jiného musí soudobý architekt nově zvládnout také požadavky na energetickou šetrnost. Kolo dějin není možné obrátit. Je jistě možné argumentovat tím, že právě tyto požadavky architekta svazují a omezují, když musí řešit důležitější aspekty staveb. Stačí ale popsat ony údajně tak velmi omezující požadavky - pár centimetrů tepelné izolace navíc, trojskla v oknech místo dvojskel, pečlivější řešením detailů - a je zjevné, že se žádné skutečné omezení nekoná.

Celý článek, jehož autorem je Martin Svoboda, výkonný ředitel deveperské společnosti JRD, najdete ZDE